Díky tomu, že letos studuju zároveň v Saarbrückenu i v Praze, jsem měl prázdniny v březnu a dubnu. Jednou mě takhle napadlo, že bych vlastně mohl vyrazit do Taizé. Prozkoumal jsem všechny možnosti, jak se tam dostat. Obyčejnou hromadnou dopravou by to bylo asi dražší než let do Portugalska, pomalé, takže bych asi někde musel nocovat na nádraží, a nudné, celý den bych cestoval sám. Čili mínus mínus mínus. Stopování bude levné. Pokud nebudu mít velké štěstí, tak pomalé, počítám s nějakou nocí venku. Hlavně by to ale mělo být dobrodružné, snad potkám zajímavé lidi a dostanu se na hezká místa. Celkem plus mínus plus. Takže jedu stopem.

Na apríla, v sobotu ráno, pak sbalím svůj menší batoh, malý spacák, celtu, starou karimatku, nabitý tablet s turistickou mapou Francie z mapy.cz a nějaké oblečení. Vyrážím na autobus a na tramvaj.

Moje město, Saarbrücken, ve kterém žiju už půl roku, je "nejfrancouzštější město Německa", tak to o něm místní tvrdí v jakýchsi propagačních materiálech. Je to hlavní město spolkové země Sársko, to sousedí na západě s Lotrinskem (čili Francií), na jihu s Alsaskem (opět Francie) a na severozápadě s Lucemburskem. Po druhé světové válce patřilo Sársko nějaký čas Francii, Francouzi také založili Sárskou univerzitu, na které studuji. Saarbrücken je malé město velikosti Plzně, je tu jedna jediná linka tramvaje, říká se jí Saarbahn, která se za městem napojí na obyčejné vlakové koleje a dá se jí dojet až do 18 kilometrů vzdáleného francouzského města Sarreguemines. Tam se vypravím a začnu stopovat.

První řidič mě vezme asi za 20 minut. Mluví jenom francouzsky, ale má v mobilu Google Translate, který mi překládá do němčiny :) Domluvíme se, že mě vyhodí u peage, u mýtné brány před dálnicí. Tam se dobře stopuje, každé auto tam musí zastavit. Další řidič mě vezme hned, mluvíme anglicky a naučí mě číst [milůs], což je Milhouse, [bón] = Beaune a další jména měst, kterými pojedu. Vyhodí mě na peáži pár desítek kilometrů dál. Tam jsem našel asi dvoumetrový kus kartonu. Chci vytvořit vtipnou stopovací ceduli, ale rodina v luxusním autě mě bere dřív, než udělám čárku. Další paní mě vezme do Štrasburku, pak jeden pán před Selestat, tam mě naberou manželé původně z Maroka, kteří mluví jenom francouzsky. 

Berou mě do Milhouse, kde čekám hodinu na jednom místě. Začínám si myslet, že to odtamtud nepůjde. U silnice se válí "jízdenka", stopovací cedule s nápisem "Lausanne". Ta mi říká, že jsem kousek od Švýcarska a že to odtud jde :). Nakonec mě dva kluci vezmou na lepší místo za městem a další marocký obchodník s dodávkou do Montbélliard. Cestou napíšu mámě SMS "Měním plány, stopnul jsem tryskáč do ČR, zítra přijedu domů" To je samozřejmě aprílový vtip :) Je 6 hodin večer, začíná pršet, zbývá mi 260 km, což je půlka cesty, a nemám kde spát. Směju se ale, že máma tomu věří :D, takže je mi celkem fajn. :)

Bohu díky za turistické mapy.cz! Díky nim vím, že v centru města je park a turistický přístřešek, takže tam se rozhodnu přespat pod střechou. Ještě předtím projdu město a zjišťuju časy mší svatých v místních kostelech. Většina modliteben je tu ale buďto evangelických, židovských nebo přestavěných na konferenční centra. Je tu zřejmě jenom jedna katolická mše, a to až v 10 hodin. To je dost pozdě :/ radši bych byl tou dobou na cestě, abych další večer někde neuvízl. Ale ráno půjdu tam.

V parku je liduprázdno. Najdu krásný pouťový kolotoč, který je obalený plachtou, za kterou se evidentně nemá chodit. Tam by se krásně spalo! Podlezu plachtu a jdu to tam prozkoumat. Trochu to smrdí plastem, ale v pohodě, nebude sem aspoň pršet ani foukat. Pak se ozve nepříjemný pískající alarm, zřejmě je tu pohybové čidlo. Rychle mizím. :( Takže přespím v tom turistickém přístřešku, což je takové malé zastřešené divadlo, je tu stupňové hlediště a vyvýšené jeviště.

Ráno vstanu v 7, vzbudí mě běžec, který proběhne okolo, ale nikdo si mě nevšímá. Stejně se ale balím a jdu se ohřát na nádraží. Před nosem mi ujede vlak do Besanconu, to je další město mým směrem. Další jede za dvě hodiny přesně tak, abych tady nestihl mši. Radši nikam nejedu.

Dojdu do kostela asi půl hodiny před začátkem mše. Krosnu postavím ke stěně (a je mi jedno že opuštěných zavazadel se Francouzi bojí a občas kvůli nim evakuují nádraží), sednu si na židli, čtu si dnešní čtení a pozoruju, co se děje. (Krosny si nikdo nevšímá, samozřejmě. Vítězí tu zdravý rozum, bohudíky.) Jsou tu dva kněží, černoch a asiat (rasovou vyváženost později doplní běloch důchodového věku), a štelují mikrofony. Pomalu se schází farníci. Jsem unavený, nemám náladu se s nikým bavit, chci prostě jenom zbožně prožít mši svatou a pak rychle pokračovat do Taizé. Už tak je dost pozdě. Oba kněží ale přede mší obchází farníky, zdraví se s nimi, vítají je, pánům podávají ruku a ženy po francouzsku pusinkují. Hezký zvyk, tohle zdravení. A jaký rozdíl oproti Německu. I po půl roce chození do kostela v sousední ulici se tam pořád cítím jako cizinec a návštěva, ani nevím, jak se jmenuje který kněz. A to v každém kostele, kde se objevím.

Kněz asiat dojde až ke mně a všimne si, že jsem cizí. Ptá se, odkud jsem. Říkám mu anglicky, že z České republiky. Neví, kde to je. Řeknu mu, že vedle Německa, a na to on, že určitě mluvím německy, a že ve farnosti je někdo, kdo mluví německy. Já nemám náladu se s nikým bavit, ani mě to nezajímá. On pak jde naštěstí zase dál.

Během mše rozumím jenom pár slov, asi tak [seňor žesu] a [amen], ale čtu si čtení v češtině. Zřejmě tu hodně dbají na kvalitní zpěv, v presbytáři sedí mladá žena a diriguje. Po přijímání mám nápad vzít krosnu a zmizet, ale naštěstí jsem to neudělal.

Po mši svaté ke mě přijde jedna paní a mluví na mě německy. Ptá se, kde jsem se tu vzal. Taizé samozřejmě zná. Je prý učitelka němčiny a zve mě k nim domů na oběd, prý jestli nemám nic v plánu. :D Souhlasím! :D

Bohu díky za tuhle rodinu a za francouzskou pohostinnost! Prý rádi zvou na oběd cizince, protože je podle nich důležité poznávat nové lidi a vyměňovat si názory a zkušenosti. Paní mi třeba říká, že dnes odpoledne se půjde modlit do mešity za mír. Půjde tam s osmiletou dcerou a bude se modlit s jednou muslimskou ženou. Souhlasí s tím, že Bůj je velký, ale to je tak všechno, dál nejde, budou se spolu modlit potichu vlastními slovy.

A Bohu díky za opravdický francouzský oběd! Podobný, i když skromný, si teď občas dělám sám. A někdy bych ho chtěl zažít i doma, bohužel naši to neznají a neradi zkouší něco nového. Od českého oběda se liší opravdu dost. Nejdřív je aperitiv, to je víno a pár slaných krekrů. S tím jsme začali na gauči. Prý pijí aperitiv každou neděli, ne jen na promoci, na svatbě a na Vánoce jako u nás. Přiťukli jsme si, naučil jsem je říkat "Na zdraví!".

Pak jsme se přesunuli ke stolu, pomodlili se a dali si salát a chleba, což je u nich výborná bageta nakrájená na kolečka. Ke každému chodu se také pije voda z vodovodu, kterou dostanete zadarmo automaticky i v restauraci, jak jsem si zkusil v Paříži, jaký to krásný rozdíl oproti předražené minerálce v Německu nebo v Česku. Dělají to i proto, že to šetří životní prostředí. Víno se také dolévá celý oběd, pokud je zájem. I díky vínu jsme byli ve výborné náladě a dobře si povídali s rodiči.

Po salátu následuje hlavní chod. S žádným chodem se ale samozřejmě nespěchá, jsme u Francouzů. V našem případě kuře s olivami a rýží. Byl jsem trochu nesvůj, že ta porce byla na mě dost malá, ale víc jsem dostat nemohl, oni toho víc neměli. Francouzi jedí hodně chodů, ale od každého trochu, takže dohromady se dá dobře najíst. Po hlavním chodu byl sýr a chleba. Nabídli mi jejich běžný francouzský sýr, což byla niva, a pak taky místní specialitu, což byl nějaký tvrdý suchý bílý sýr. Po sýru moučník, tentokrát jedna velká tlustá zamotaná amoleta s broskvovou marmeládou nakrájená na kolečka. K tomu opravdická šlehačka. Nakonec si dají ještě kávu.

Po obědě mě otec rodiny vzal autem k dálnici (ano, řídil po vínu, ve Francii se to může), pěkně jsme se rozloučili a pokračoval jsem dál. Ještě jednou, Bohu díky za tuhle zkušenost! :) Bylo to super! A to i když jsem kvůli tomu vyjížděl z toho města až o půl třetí a do Taizé se dostal až po další noci strávené v lese.

A mimochodem, pokud jste si doteď mysleli, že jsem doopravdy stopnul letadlo, byl to APRÍÍÍÍÍÍÍÍL!!!! :D